PONEC - divadlo pro tanec TANEC PRAHA TANEC DĚTEM ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA M4m - M for mobility

Divadlo pro tanec

Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla

Představení pro děti, Dětské studio divadla Ponec, festival TANEC PRAHA DĚTEM, projekt Tanec školám

Festival českého současného tance a pohybového divadla

M4m - M for mobility

Historie festivalu

1989
Historie vzniku festivalu TANEC PRAHA sahá do léta ´89, kdy Pražské kulturní středisko (PKS – dnes již neexistující) zařadilo do tzv. Pražského kulturního léta i několik dní tanečních představení, konaných v Obecním domě. Program pomáhá Pražskému kulturnímu středisku (PKS) tvořit Jan Hartmann. Dva zahraniční hosty doplnilo několik českých souborů a vše probíhalo v červenci víceméně jako akce pro turisty. Přijíždí Kyliánovi junioři – Nederlands Dans Theater 2 s díly skutečných mistrů: Jiří Kylián, Ohad Naharin, Nacho Duato. Také Naharinovo Passomezzo rezonuje velmi silně, pravidelně se pak do Prahy Ohad Naharin vrací, i když poprvé se svým souborem „až“ roku 1999.

1990
Teprve po listopadu 1989 dozrála situace ke skutečně propracovanému a nikým nezakazovanému festivalu taneční moderny, čemuž odpovídala i velkolepá koncepce tzv. Tance 90, tehdy stále ještě pod agenturou PKS (vedení Stáni Doubravové), ale s výrazným přispěním několika domácích expertů a švýcarských partnerů z Berner Tanztage (Michaela Pavlin). Rok 1990 byl zcela zásadní pro další existenci festivalu. Na jedné straně bylo jisté, že agentura PKS zanikne, na druhé straně zde byl zájem Ministerstva kultury i pražského magistrátu zachovat slibně se rozvíjející akci. A to i přesto, že si moderní tanec svou diváckou obec teprve hledal. Le Ballet du Grand Théâtre de Genève nešetří velkými jmény: Ohad Naharin, Mats Ek, Christopher Bruce. London Contemporary Dance Theatre představuje legendy moderního tance, jako jsou Paul Taylor či Robert Cohen.

1991
Ještě složitější byla situace po 3. ročníku v roce 1991, kdy TANEC PRAHA spolupořádala Divadelní obec a festival svými dimenzemi překročil tehdejší poptávku veřejnosti a končil značným deficitem. Přesto měl velký ohlas, zvláště šokující Ballet pathétique Jormy Uotinena. Maguy Marin se poprvé představí s Popelkou pro Lyon Opéra Ballet. Nechybí Le Ballet du Grand Théâtre de Genève (s Naharinovou Axiomou) vedený Gradimirem Pankovem London Contemporary Dance Theatre. Izraelci Liat Dror & Nir Ben Gal stejně jako Belgičanka Michele Noiret či Francouz Jean Gaudin patří k dalším perličkám programu. Nový zákon o sdružování již umožnil vznik samostatného právního subjektu, a tak bylo na podzim 1991 založeno občanské sdružení Tanec Praha, které převzalo veškerou zodpovědnost za festival a začalo pracovat (i nadále ve velmi složitých podmínkách) na zásadní profilaci festivalu směrem ke světové taneční moderně, s důrazem na kvalitu a různorodost, nikoli kvantitu pozvaných umělců.

1992
Skromnější a dramaturgicky promyšlený 4. ročník v roce 1992 potvrdil správnost tohoto směru. Právě tímto rokem, přes veškerý odpor tehdejší oficiální kritiky, začal stoupat význam, prestiž a divácká obliba festivalu. Jednalo se o první festival, který byl pořádán nezávislým občanským sdružením Tanec Praha, jehož zakladateli byli například Stáňa Doubravová, Jan Hartmann, Petr Kratochvíl (dodnes působící v dozorčích orgánech sdružení), Yvona Kreuzmannová, Zdeněk Prokeš, Pavel Šmok či Vladimír Vašut. Le Ballet du Grand Théâtre de Genève oslní tentokrát fascinujícím celovečerním dílem Ohada Naharina Kyr/Perpetuum. Kibbutz Contemporary Dance Company uvede repertoár takových jmen, jako jsou Susanne Linke a Mats Ek, ale také poprvé se představí v Praze Rami Be’er. V roce 2008 se vrátí s celovečerním dílem pro tento soubor. Toho roku zažívají diváci i nečekané večery s umělci, jako jsou Hervé Diasnas nebo Michele Abbondanza. Navíc CH Tanztheater Zurich oživuje Černínské zahrady v site-specific projektu s českou výtvarnou skupinou Tvrdohlaví.

1993
5. ročník festivalu se konal pod záštitou prezidenta Václava Havla. Maguy Marin rozpoltí publikum Národního divadla s proslulou Becketovskou „master piece“ May B. Bill T. Jones / Arnie Zane Dance Comp. učiní totéž s programem vrcholícím gejzírem energie – dodnes uváděném D-Man in the Waters. S.O.A.P. Dance Theatre Frankfurt představí díla Rui Horty, k němuž pak odejde na několik let další český tanečník, Jan Kodet. Impulzivní Brazilci z Balé Teatro Castro Alves tančí do rána v klubu divadla s dalším výrazným choreografem Guilherme Botelhem – ten pak vytvoří vlastní soubor Alias a na festivalu zazáří opakovaně... 

1994
V Praze se otevírají dva zásadní prostory: Divadlo Archa a konzervatoř Duncan centre. Danat Danza či Savion Glover s dalšími americkými stepaři obracejí Archu „vzhůru nohama“, Angelin Preljocaj vzdává poctu Ďagilevovým Ruským baletům. Sasha Waltz fascinuje diváky jako dosud neznámá, ale nová vycházející hvězda, v programu opět nechybí Hervé Diasnas.

1995
Skutečnou událostí roku se stal příjezd DV8 Physical Theatre se šťastně zvoleným představením Enter Achilles. Sólové vystoupení americké legendy Trishy Brownové ve Státní opeře patřilo k neméně skvělým a nezapomenutelným zážitkům. Chorvatský Montažstroj zaujme svou drsnou přímostí.

1996
Triumfálně vyzněl i návrat Ženevského baletu na festival v roce 1996, zvláště díky strhujícím dílům Ohada NaharinaJoseph Nadj exceluje na festivalu poprvé, se svým Vojckem. Le Ballet du Grand Théâtre de Genève poslední rok pod vedením Gradimira Pankova uvádí opět špičky světové taneční scény: Mats Ek, Ohad Naharin, Christopher Bruce. Výrazně zaujme další umělec: Iztok Kováč, jeden z prvních ze zemí bývalého východního bloku, kdo se etabluje na evropské scéně.

Téhož roku na podzim přijal pozvání Tance Praha Michail Baryšnikov a přijel historicky poprvé do země bývalého východního bloku s vynikajícím sólovým večerem. Osobní účast Václava Havla na jeho prvním vystoupení podtrhla výjimečnost události. 

1997
Merce Cunningham přijíždí osobně do Prahy a neváhá přes svůj pokročilý věk vstoupit i na jeviště, skromný, pokorný a neuvěřitelně charismatický. Mezi středně velkými soubory dominují švýcarští Alias, do Prahy se tak vrací Guilherme Botelho, který tu tančil se ženevským baletem a choreografoval pro brazilský Balé Teatro Castro Alves. Překvapí např. i slovinský Betontanc či odvážná Portugalka Clara Andermatt.

1998
10. výročí oslavil TANEC PRAHA v netradičních prostorách. Strhující  skupina Anomalie tvořená absolventy proslulé francouzské školy nového cirkusu v režii a choreografii Josepha Nadje sklízela ovace ve sportovní hale Folimanka s dílem Le Cri du Chaméléon. Chapiteau na Letné nakonec stojí a poskytne prostor dílům Twyly Tharp, další z amerických legend, Wendy Houstoun donedávna osobnosti DV8 nebo Taipei Dance Circle.

1999
Rok 1999 znamenal návrat do Státní Opery a to se souborem další legendární postavy – Marthy Grahamové. Její díla neztratila na aktuálnosti ani po více než 50 letech. Doslova katarzí byl závěr festivalu s Naharinovými juniory – Batsheva Ensemble. Ohad Naharin přijíždí do Prahy poprvé osobně. Poprvé se v Praze objeví Granhøj Dans, během dalších let se stanou miláčky publika. Již třetím rokem je festival prakticky vyprodán a zájem i ohlasy veřejnosti dávají jasně najevo, že vidět špičkový moderní tanec jen jednou do roka je málo. Nejsmělejším plánem pro rok 2000 se proto stal stálý divadelní a studiový prostor pro tanec v Praze – bývalé kino Ponec.

2000
TANEC PRAHA 2000 byl ve znamení Trans Danse Europe, projektu propojujícím sedm kulturních metropolí Evropy (Avignon, Bergen, Bologna, Brusel, Helsinky, Reykjavík a Praha). Největší hvězdou akce se však jednoznačně stal Ballett Frankfurt, vůbec poprvé hostující v zemi východního bloku. Dvě díla na hranici moderny a neoklasiky a další strhující choreografie Williama Forsytha na závěr programu se nesmazatelně zapsaly do historie tance v Česku.

2001
Rok 2001 byl ve znamení rekonstrukce Ponce a využil jeho prostor i přes nedokončení stavby v červnu. Benefiční přímý TV přenos, další 90 minutový pořad "Tance kolem Ponce" a pak i dokument ČT Brno zviditelnily aktivity TP těsně před zahájením první sezóny. Zážitkem byla Marie Chouinard s večerem Solos ve Státní opeře, ale také izraelský Sheketak v Ponci.

2002
Ponec má za sebou první sezonu a stává se hlavní festivalovou scénou. Délka festivalu se tak protahuje téměř na celý měsíc červen. Suzanne Linke přijíždí osobně s Reinhild Hoffmanovou, duo Metzger – Zimmerman připomene zážitky z Anomalie, vrací se Karine Ponties, Cloud Gate Dance Theatre of Taiwan bere divákům dech. Složitě vytvořená mírná šikma zdůrazní zrcadlový efekt nad stékající vodou při měsíčním svitu – nezapomenutelný Moon Water. Vedle divadel Ponec a Archa využil i Vinohradského divadla a vůbec poprvé též prostory Pražského hradu počínaje Jižními zahradami a konče Starým královským palácem včetně Vladislavského sálu.

2003
Červen už je tradičním svátkem tance, festival se odehrává na známých scénách a rozšiřuje se i významně do regionů. Ženevský balet uvádí Neumeierovo Svěcení jara i Saburo Teshigawaru. Anouk van Dijk přijíždí s inscenací Sunna No Onna, stále výrazněji se prosazují i čeští umělci.

2004
Otevírá se Sazka aréna a její prostor dokáže ovládnout opět Batsheva Ensemble. Ohad Naharin se takového experimentu nezalekne, diváci to ocení. Vedle oblíbených Karine Ponties a Granhøj Dans přijíždí poprvé Lia Haraki z Kypru. Francouzský prezident uděluje Yvoně Kreuzmannové rytířský řád za mimořádný přínos evropské kulturní spolupráci. 

2005
LIN Hwai-min se vrací s dílem Songs of the Wanderers a také se umí vyrovnat s prostorem Sazka arény. Jeho tuna rýže speciálně upravená pro účely scénografie vytváří fascinující obrazce. Program výrazně obohatí partneři sítě Trans Danse Europe, asi nejsilnější je spolupráce islandské Erny Omasdóttir se slovinským režisérem Emilem Hrvatinem.

2006
Nacho Duato dosud s vlastním souborem v Praze nebyl, konečně je tu Compañía Nacional de Danza. Nová dramaturgická řada Evropských tanečních laboratoří oslovuje diváky a stává se velmi vyhledávanou součástí programu. Čerpá ze sítě na podporu mladých evropských choreografů Aerowaves. Marta Lajnerová přebírá vedení festivalu po Yvoně Kreuzmannové, která získává místo poradkyně ve státní správě.

2007
Praha opět tleská Marie Chouinard, její Svěcení jara s doprovodem orchestru rozezní Sazka arénu nebývalým stylem, Chorale pak zvedá v nově rekonstruovaném Hudebním divadle Karlín diváky ze sedadel. Hned tři různé večery Evropských tanečních laboratoří uspokojí publikum stejně jako návrat Granhøj Dans.

2008
Krizový scénář díky nesmyslnému škrtu pražských radních pokazí 20. ročník, snížení navržené dotace o 90 % také odradil omlazený tým pokračovat... Nejhlubší krize v historii festivalu. Yvona Kreuzmannová se po rezignaci vedení vrací zpět do čela festivalu. Rami Be’er přijíždí opět s Kibbutz Contemporary Dance Company, výrazně zaujme i švýcarský öff öff productions. Poprvé se uskutečnil prolog festivalu – TANEC PRAHA DĚTEM.

2009
Restart festivalu začíná úspěšně, Montalvo-Hervieu si získali publikum Gershwinovským večerem plným efektů a překvapení. Taneční laboratoře se rozšíří i do Brazílie, odkud dorazí Flávia Tápias. Švýcarští Drift nenechají nikoho na pochybách, že divadlo, pohyb a humor patří k sobě.

2010
Situaci se daří stabilizovat, dokonce jsou pozvány dvě velké produkce do karlínského divadla a ani jedna nezklame: Jasmin Vardimon opět ukáže, jak zajímavě vnímají možnosti tance izraelští tvůrci, v tomto případě trvale žijící v Londýně. Vrcholné zážitky přináší historicky první hostování Alaina Platela. Jeho proslulý soubor les ballets C de la B vzdává poctu Pině v Out of Context a skutečně vybočuje.

2011
Festival získal další výraznou posilu, Markétu Perroud. Stále ještě z Lyonu se poprvé zapojuje do práce Umělecké rady a samotné produkce akce a plánuje návrat do Čech. Hudební divadlo Karlín umožnilo pozvat dvě mimořádné inscenace, opět se podařilo získat umělce, kteří se navíc ve své umělecké dráze i potkali na scéně, jsou to Sidi Larbi Cherkaoui Akram Khan. Sidi Larbi se vypravil do Číny a v šaolinském klášteře objevoval kouzlo asijských pohybových technik, které dokonale skloubil s vlastní představou o současné taneční výpovědi. Jeho Sutra diváky naprosto strhává po celém světě, a to dodnes. Akram Khan se vrátil ke svým vlastním kořenům v Bangladéši, ještě ne tak hluboce a intenzivně, jako v letos uváděné inscenaci DESH, ale neméně mistrně. Vertical Road rezonuje u diváků nebývale silně.

2012
V čele festivalu stojí Alena Brožová, její spoluředitelkou je Markéta Perroud. Vedení divadla Ponec se ujala Daniela Řeháková. Spolu s celým týmem posouvají dění ještě blíže české taneční scéně, rozšiřují doprovodný program, pečlivě hlídají každý detail. Hlavní událostí je návrat Guilherma Botelha s Alias, ale také Wim Vandekeybus v koprodukci s Divadlem Archa, či Saburo Teshigawara ve spolupráci s 420PEOPLE. 

2013
Četná krácení dotací předchozích let jsou příčinou přetrvávajícího deficitu. Šokující krácení grantů na živé umění ze strany Ministerstva kultury ČR přináší dilema, jaký program lze ještě zachovat. Do konce března existují dva krizové plány – B a C – zrušit hostování Akrama Khana, část laboratoří a dalších vynikajících představení.Pak přijdou výsledky z programu EU Culture. V konkurenci 235 evropských festivalů všech žánrů se TANEC PRAHA ocitá na prvním místě. Dotace EU zachrání celý náš evropský program a jubilejní 25. ročník je možné realizovat v plánovaném rozsahu i včetně dvou Událostí sezony – vlámského souboru Peeping Tom a britského choreografa Akrama Khana.
 

Tanec Praha provozuje divadlo Ponec, pořádá festivaly současného tance a pohybového divadla a koordinuje projekty určené pro děti a projekty podporující mobilitu umělců.
Tanec Praha, nno | Orgány | Výroční zprávy | Kontakty